BBEdit dost možná patří mezi nejoblíbenější vývojářské nástroje napříč platformami, ale jeho tvůrce Rich Siegel s ním žádné velké ambice neměl. Začal ho vyvíjet v roce 1989, protože potřeboval editor, který by zvládl pracovat s „velkými“ soubory – přes nějakých těch 32 kB.

„Jedním z omezení Macintosh Pascalu bylo, že zdrojové soubory mohly mít maximálně 32 kilobajtů,“ vysvětluje.

Od uvedení BBEditu na trh už uběhlo víc než čtvrt století a aplikace si díky svému výkonu a rychlosti vydobyla popularitu u vývojářů, vědců, webdesignérů i autorů textů. (A Rich dnes běžně testuje 12GB soubory.)

Rich je stále hlavním architektem i technickým vedoucím BBEditu a molekula kofeinu, kterou má vytetovanou na paži, hodně vypovídá o jeho pracovním nasazení. Měli jsme možnost si s ním popovídat v sídle jeho studia Bare Bones Software severně od Bostonu, které s ním sdílí dva papoušci žako.

Jaké byly počátky BBEditu?
Když chtěl tehdy člověk vydat nějaký software pro Mac, odeslal ho do Info-Mac Archive, což bylo takové FTP úložiště hostované Stanfordovou univerzitou. Přesně tak jsem to udělal i já a o aplikaci se rychle začalo mluvit.

Zmínil jsem se, že kdyby někdo chtěl její kopii, může mi domů poslat disketu a oznámkovanou obálku se svojí adresou. Dopadlo to tak, že se diskety jenom hrnuly.

Podle softwarových měřítek už BBEdit existuje celou věčnost. Změnila se za tu dobu nějak uživatelská základna?
Ze začátku ho používali hlavně vývojáři softwaru pro Mac, vědci, správci systémů a další technicky zaměření uživatelé. První velká změna přišla s nárůstem obliby mezi tvůrci HTML obsahu a back-endovými webovými vývojáři. Postupně se nám dařilo lidem vysvětlit, že internet je tvořený texty, se kterými se dá zacházet jako s daty, nebo jako s dokumenty. A tak nastal příliv architektů internetových systémů, kryptoanalytiků a vědců z nečekaných oborů.

Ve třetí vlně přibyli hlavně autoři textů a dalšího obsahu. Ti nevidí v textech data, ale slova. A chtějí s nimi pracovat co nejvíc přímo, bez nějakých zbytečných mezikroků.

Ale i když se uživatelská základna mění a vyvíjí, je fajn pozorovat, že naši zákazníci mají stále jednu věc společnou: Jsou to lidé, kteří zkrátka chtějí pracovat efektivně. U softwarových nástrojů je nezajímá žádné pozlátko.

Víš o nějakých zajímavých projektech vytvořených v BBEditu?
Těch je spousta! Naši zákazníci pomocí BBEditu napsali romány, disertační práce a další rozsáhlé texty. Jeden klient využil BBEdit při vývoji procesu řízení bezpilotních letadel o velikosti F-16. Letový řídicí systém v reálném čase posílá data do BBEditu, kde je technici zkoumají, upravují a posílají zpátky do letadla. To vše se děje během několika sekund. A BBEdit používá dokonce i Projekt lidského genomu k analýze dlouhých sekvencí DNA.

Jak se za ty roky změnila samotná aplikace?
BBEdit prošel celou řadou technologických proměn. Nejdřív se předělával pro PowerPC. Vyvinuli jsme OpenDoc komponentu a část téhle interní architektury používáme dodnes.

Pak se skoro kompletně přepisovala interní struktura aplikace a těsně poté následovalo přenesení na Mac OS X. BBEdit byl první externí aplikací, která v tomhle novém systému běžela nativně. Pak proběhlo přizpůsobení pro platformu Intel. A loni se BBEdit přepisoval znovu, tentokrát jako aplikace využívající AppKit.

V době mezi PowerPC a OpenDoc verzí došlo ještě k jednomu důležitému posunu. Začala se rozvíjet celosvětová síť World Wide Web. BBEdit tehdy pracoval se systémem plug-inů a dva naši zákazníci (jeden z Velké Británie a druhý ze Španělska) nezávisle na sobě vytvořili nástroje pro práci s HTML. Psal se rok 1995 a my jsme vůbec netušili, co HTML je, ale bylo nám jasné, že by bylo dobré se touhle cestou vydat. A tak jsme ty nástroje zhodnotili, pár vybraných jsme k BBEditu připojili a nechali tomu volný průběh. Sotva nás mohlo napadnout, co přijde...

BBEdit patří mezi uživatelsky nejoblíbenější aplikace. Čím to podle tebe je?
Vždycky stavíme uživatele na první místo. Při rozhodování o designu a funkcích si vždycky pokládáme dvě otázky: „Co zákazník potřebuje?“ a „Jak můžeme uživatelům pomoct, aby byli produktivnější?“ (A ne „Jak jim můžeme poskytnout to, o co si říkají?“, protože to není ten správný typ otázky.) Macintosh vznikl proto, aby na něm každý mohl dělat skvělé věci. A my se pod tuhle filozofii můžeme jenom podepsat.